Alexandra Willerthová

Z deníčku scrabblistky aneb cesta do Náchoda - krátký úryvek

Milý deníčku, pátek, 4.10. začal tím, že jsem měla nějaké školení "na chuja" se zástupci Kastrální, Katastrofic, ale hovno, Katastrálního úřadu. Po šichtě se mi už ze vzteku dělaly bubliny u nosu a těšila jsem se, že konečně nebudu poslouchat řeči o hovně. Když jsem sedla se 4 scrabblisty u Pavučiny do auta, začalo to tím, že jsme nostalgicky vzpomínali, kdo se kdy posral. Platily samozřejmě verze : uprdneš si a je bláto na hřišti, žádné dětské šišky v nočníku. Už si nevzpomenu, kdo se svou historkou vyhrál, ale jedno je jisté - z kroužkovaného "Ů" se neposral ještě nikdo. Já jsem vyloženě srací typ a jak už "jedu ty 4. gumy" (37 let), tak můžu říct, že ty svěrače už nejsou, co to bývalo. Na chatě jsem dostala přezdívku "Teplá pata". Hráli jsme taroky, já v matčině diolénovém pyžámku z NDR a v ruce kartu jak plot (taroky, trulhonery, pagát). Po 2. štychu se mi chtělo trošku "vyventilovat" radost z jasně vyhrané hry malinkým pšoukem, ale můj otec, rodný bratr ani vlastní matka mé prdy (do dneška jsem nepochopila proč) nesnášejí a vyloženě je nevyhledávají. Přitom jím jen zeleninu a jogurty, tak i ten můj prd musí být přece vitaminózní a plný minerálů a vláknin ! Ze solidarity jsem se přesunula na rozhraní kuchyně a předsíně, oči nalepené na kartách, pozadí vystrčené v předsíni. Jelikož byla v předsíni zima, rozdíl teplot udělal své, k tomu se přidal JASNÝ směr daný nepropustným a klouzavým materiálem pyžámka a v okamžiku (v mžikoprdu) se mi kouřilo z hnědé paty (stehno zcela čisté !!!). Následovala technická pauza k obetření řitě a paty. Hru jsem vítězně dohrála i s pagátem.

Ale vraťme se k cestě do Náchoda. Když se vyčerpaly fekální historky, přišli hoši se svou masturbací a tím mi vzali vítr z plachet. Aspoň chvíli jsem toužila být chlapem, abych je mohla trumfnout. Když jsme pak stáli u benzínové pumpy a větrali jsme, vzpomněla jsem si na Křemílka a Vochomůrku, jak chtěli vařit povidla. Plánovali si to na ráno a v tom jim do Pařezové chaloupky spadla hvězdička. "Jejda, tady ale krásně voní povidla, můžu ochutnat ?" A Křemílek na to : "To tady voní OD TOHO, JAK jsme si o nich vyprávěli, vařit budeme až zejtra !". Asociace je nabíledni. Myslím, že od spermatu se z těch jejich řečí valil pach i výfukem.......

V hotelu Beránek jsme se v Náchodě už všichni tvářili, že neumíme ani jeden trojpísmenný výraz. Absolvovali jsme s Jarkem krátkou a oblíbenou "operativku" a po té si někteří vypili svoje 3-4 litry vína (scrabblista B.). Zaznamenala jsem tam i rozverného scrabblistu Ž. Na ubytovně mě pak v noci probudil řev od vedle (chlapi z auta). Ještě, že jsem neměla aplikovanou svou oblíbenou pleťovou masku. To by hoši volali : POZNÁVÁM TĚ, ÓÓÓ JASNÁ !!! Balkónové dveře dokořán, zoufalství hochů z prdu scrabblisty V. šílené. Okno vedle balkónových dveří na pikomilimetr svíralo s rámem pravý úhel ,aby nic nebránilo v proudění čerstvého vzduchu (100% výbušné prostředí). U okna stál scrabblista Ď. a monitoroval možnost výbuchu. Za to se mu dostalo ráno odplaty. Scrabblista V. zamořil WC svým ranním výkonem a poté byl scrabblista Ď. do WC vhozen, zamknut a ještě mu strčili ledničku před dveře. To měl za to, že nám ukazoval v autě své fotky, jak ho Pánbů stvořil.

Ráno jsme sjížděli ze 7. patra na vrátnici výtahem s manžely V. Oťukávala jsem "terén" a vyptávala se, jestli celou noc hráli scrabble nebo souložili. Bylo mi řečeno, že ani jedno, ani druhé. A měli dělat obojí. Se mnou jeden remízoval, druhý zase prohrál a přitom platím v Pavučině za nýta.... Takže trénujte, milujte se, ať máte všichni dobré výsledky a nashle v Praze !