Táňa Sikorová

Prohra

Jednou když jsem hrál ten skrebl,
únavou jsem k tomu lehl.
Ne že by to byla nuda,
nýbrž pro mě velká pruda.
Celou hru jsem hezky dohrál,
avšak opět, posté prohrál.
Spoluhráč v pozadí radostí pláče,
přitom až dva metry vysoko skáče.
Zpočátku se divně šklebím,
poté však jen smutně hledím.
Čumím z okna, jak tam leje,
spoluhráč se stále směje.
Nechápu to, je snad blázen ?
Nepomohla by mu lázeň ?
Jako by těch skrablů bylo málo,
ještě v noci se mi o nich zdálo.