Robert Vlk
Pavoukovy rýmy z rýmy
Stonám, každou noc
s Blexem v touze o pomoc
hledám tolikerých nýtů příčinu.
Jsem jak pavouk zcela neúčinný,
co zapomněl splétat pavučiny,
ach, běda mu, chytí-li ho při činu.
Že snad brzy stoupne výše,
že vyleze ze své skrýše,
to se lehce tvrdí.
Oni jsou má noční můra,
Jeník, Josef, Jarek, Jura,
samí chlapci tvrdí.
Ti až po bingu ti vsítí,
zajdou všechny naděje.
Pavouk zamotaný v síti,
kdy se mušky naděje?
Život to je velká řeka,
rozsáhlé má povodí.
Chudák neví, co ho čeká,
kdo ho zase povodí.
Tak pro slovo, jež stejně není
furt písmeno jedno mění,
a stěží asi tuší,
že je jak ten malíř věrný,
co s chutí na papír černý
kreslí černou tuší.
Radši skončím s touhle básní,
však mé zítřky už se jasní,
dosti strachu i mé rýmy!
V zdravém duchu výhra jistá,
nezbude už nikde místa
pro tyhlety tklivé rýmy.