Žolíci, chlapci, kdepak jste byli,
na cestě za mnou jste zabloudili,
já seděl v rohu u sledního stolu,
slzy mi hořce kanuly dolů,
sám, sirý, zmučený v koutě jak pes,
zdálky se Martinin smích ke mně nes.
Kamín mě bil i Vacek mě bil,
vlastní brat Bahník mi do tváře plil,
osud mě tloukl jak boxera v ringu
a já se potácel od binga k bingu,
neslaný jako ta k obědu rýže
padal jsem co kolo o chloupek níže,
měnil jsem tužku i svetr i vzhled,
trenýrky za slipy a pak zas zpět,
Burdovi hrocha jsem ukradl dokonce,
svět širý neviděl takého pitomce,
prosil jsem všechny své scrabblové sudičky:
skryjte mne prosím do Tyršovy světničky,
snoplík mi utřete, který mám u nosu,
přede mne položte krabici kris krosu,
pravidla přečtěte pomalu z obalu,
pozdravte ode mne Martina Sobalu,
pozdravte zásobník, pytlík i hodiny,
že jsem tu dokonal život svůj jediný,
pozdravte stádo mé, jež mizí k obzoru,
pozdravte ... nového předsedu Sikoru.
29. října 2002, vlak Praha - Ostrava