Pavučina

Pozor! První letošní díl seriálu turnajů Pod Věží se koná na tradičním místě 23. ledna od 18 hodin.

4.1.2006 - 306. turnaj

Ty dřisty, na kterých jsme se dohodli ve středu, jsou až na konci. Kdybych to nechal na začátku, hrozilo by, že dřív, než byste se dopracovali k výsledkům turnaje, by někteří z vás usnuli. Někteří nejmenovaní jedinci se totiž evidentně domnívají, že "krátká vtipná historka" a "grafomanská exhibice" jsou synonyma. A to jsem ještě Petrovi zveřejnil jen jeden ze dvou zaslaných příspěvků.

Poř.	Jméno	Body	TurČAS	Buch.	Skóre	Rozdíl	Binga
1	Ličková	4	4632.3	16.0	1935-1687	248	5:3
2	Willerthová	4	4258.5	14.0	1862-1629	233	3:3
3	Ďuriš	4	4040.6	13.0	1764-1526	238	1:1
4	Bahník	3	3694.9	11.0	1829-1651	178	3:3
5	Nerodil	3	3658.4	14.0	1665-1615	50	3:3
6	Horák	3	3446.1	14.0	1604-1616	-12	3:1
7	Matějková	3	3437.8	11.0	1792-1722	70	4:2
8	Sikora J	2	3167.3	11.0	1721-1715	6	2:2
9	Sikora K	2	3114.5	12.0	1744-1841	-97	3:5
10	Vlk	2	2899.6	11.0	1693-1803	-110	1:4
11	Bednarzová	2	2532.3	10.0	1553-1702	-149	0:1
12	Hlubinková	1	3084.0	14.0	1561-1686	-125	1:1
13	Viochna	1	2578.6	12.0	1659-1923	-264	4:5
14	Mikšík	1	2512.1	12.0	1554-1820	-266	2:1

Kompletní výsledky

Nejdražší slova

1. Horák - nevyřvu - 104
2. Ličková - nevěští - 85
3. Willerthová - nedošij - 85
4. Willerthová - sezvala - 83
5. Viochna - udojila - 83

Nejlepší útok

1. Ličková 1935 (průměr 387)
2. Willerthová 1862 (průměr 372)
3. Bahník 1829 (průměr 366)

Pavouci kontra zubaři

Bahník Michal
Miluju zubaře. Asi tak jako všichni ostatní. Svoje jsem si užil, když jako dítě (bohužel s druhými zuby) jsem si zlomil zub na který mi byla poté nasazována korunka. Přesto, že to byla hluboká totalita se mi doktoři věnovalitak, že jsem měl žákovskou knížku doplněnou o jednu další stranu pro omluvu nepřítomnosi. Od té doby jsem je navštěvoval jen sporadicky. Omezil jsem sladké na minimum, aby snad nebyl důvod další návštěvy, pravidelně si čistil zuby a myslel si, že jsem za vodou - alespoň v oblasti zubů. Teď v pokročilém věku, kdy si tělo usmyslelo, že nejsem ještě dostatečně moudrý, si začínám užívat se zuby moudrosti. Ve stáří se začínají přihlašovat různé části těla a odcházejí i některé orgány. Poté co jsem zjistil, že scrabble už mohu hrát jen se silnějšími brýlemi (prý stařecká vetchozrakost) jsem zařadil vedle pravidelné několikrát do roka se opakující problém se "zlomenými" zády i několikrát do roka se opakující růst zubů. Zvykl jsem si. Naučil jsem se bolest hrdinsky vydržet bez léků i alkoholu. Postupně poznávám nepoznané - bolest úplně jiného zubu daleko vzdáleného od rostoucí osmičky. Zubař, kterého jsem proto navštívil mi prohlédl dutinu a prohlásil, že vše je v pořádku. Podruhé jen kroutil hlavou a zkusil mi zub osprchovat (tak nazývá vrtačku moje dcera). Nerv řval, já taky a potom jsem dostal do zubu kapesník (opět název dcery pro vložku) následovalo uklidnění a po dvou týdnech po fotografii že zuby rostou správně jsem dostal hvězdičku (dceřina blomba). A po týdnu znova ten samý problém - ten přetrvává už půl roku. Jediný důvod, proč to všechno jsem schopen vydržet je to, že budu moudřejší a zcela jistě se to projeví i na SCRABBLÍCH. Přece si tu moudrost nenechám vyrvat?

Bednarzová Libuše
Zvolené téma asi způsobilo, že mne rozbolelo v místě resekce zubu, s níž se pojí dost nepříjemné zážitky a pocity, které ostatně mívám v zubní ordinaci nejčastěji. Z množství zubních ordinací v městě Ostravě jsem zůstala věrná již čtvrtou desítku let jediné - v budově Hornické polikliniky. Za ty dlouhé roky se tu vystřídalo zubařů a dentistů! Ze spousty výborných ošetřujících pořád vzpomínám na bezvadného dentistu U., který při trhání tvrdil, že mám nervy jako lodní lana (pochopitelně ty zubní), protože jiné nervy postrádám, na mladou lékařku s exotickým jménem Felicitas K., stále navštěvuji výbornou zubařku s iniciálami A.A. Vzpomínám na jednu z prvních návštěv této ordinace, z doby rok po ruské okupaci, kdy tu působil na praxi tehdy velký fešák, začínající mladý zubař Miroslav Macek. Byl dobrý jako zubař a také znalec literatury, což nám potvrdil v televizní vědomostní soutěži. Jaké bylo překvapení nejen mé, ale i mých známých, když po sametové revoluci působil ve vysoké politice. Měl se držet svého kopyta! Na nic veselého si zřejmě v souvislosti s tématem nevzpomenu, proto raději končím.

Ďuriš Martin
Vážení přátelé, já žádné zážitky od zubaře nemám, jelikož vždy když přijdu k zubaři a uslyším doktorku drmolit v jejich žargonu kaz, kaz, kaz, umělý, ex, kaz, kaz, ex, korunka, kaz, korunka, korunka, a pro zmenu kaz spočítám si kupeckými počty, které mi ještě jakž takž jdou, že konečná suma za tuto příjemnou péči bude zase okolo 15 000, udělá se mi temno před očima, omdlím a probudím se až po úkonu. Podruhé omdlím při zoufalém výkřiku mé peněženky když se s ní snažím uzmout težce vydřené prachy. Proto žádné zážitky nemám a ani po nich netoužím.

Hlubinková Yvetta
Pane doktore, ta vrtačka vám příšerně piští, asi jste nepustil chlazení, slečnu to může bolet.... Nepoučujte, sestro, ona mladá (škyt) to tu chvilku (grr....zapotácí se) vydrží, mě to pak stříká do ksichtu....... A po 20-ti letech.... Jste na něco alergická?! To se ptá příjemná dáma a mě opouští strach. Jo.... Chvíli přemítám, zda více na tři céčka v zásobníku v kombinaci a oběma ý či na bezútěšné rčení "nech to koňovi", ale tohle asi paní doktorku zajímat nebude. Takže penicilín a bodnutí hmyzem. Tak tahle včelička vám rozhodně neublíží, otevřete prosím pusinku...... A o několik hodin později.... Co ti lidi tak koukají?! Cože?! Nemám žádný bonbón!! Jaký rohlík?! Až cesta kolem zrcadla (s poučením "takhle tě vidí zákazník").... Co to je, ta boule na levé straně?! A zase laskavá starostlivost okolí.... Ne, nemíním pozřít tenisák, nebolí to, nechci žádný led, nevšímejte si mě.... Kde je to číslo?! Aha, tady, na účtu, co svádí k úvahám, zda se tímto sponzorsky nepodílím na nějakém vesmírném projektu.... Paní doktorko, příšerně to oteklo, ne nebolí to..... Ano, píšu si..... Přístě .... asi z alergologie....

Horák Aleš - Rozhovor trojky a čtverky
Nechodím moc často k zubaři, takže žádnou veselou historku nemám, ale náhodou jsem zaslechl rozhovor mé trojky a čtverky:
- Pane kolego, víte už tu novinku?
- Jakou?
- Dneska vás vytrhnou!
- Nesmysl, příteli, jsem příliš důležitý zub. Znáte přeci našeho pána, jak si na sobě zakládá. Beze mě by měl v úsměvu mezeru, takže ty řeči pokládám za fámy, které mě nechávají chladným. Každý z nás je důležitý, každý. Vy jste důležitý, já jsem důležitý, kolega Třenový neméně. Náš pán si mě, vás a další kolegy, kteří jsou takříkajíc v záběru, nedovolí odstranit!
- Nežijte v iluzích, přece jste slyšel, že musíme uvolnit místo mladším!
- To platí možná tam venku, ale tady pro nás? Tady vevnitř, pane kolego, máme svá neměnná pravidla. Generační výměna, to jistě, ale nejsem žádný mlíčňák! Svoje léta nezapírám, ale může mít nějaký cizinec tu praxi jako já?!? Přece mám výhodu ve zkušenostech s potravou a praxi v kousání! Nic na mě nemají, nikdy jsem nezlobil ani ničím nepohoršoval. Věřte mi, pane Trojko, jsou to jenom povídačky. A i kdyby nebyly, je to záležitost daleké budoucnosti. Našemu pánovi je teprve 30!
- Bojím se, že to čeká nás všechny. Madam Stolička to prý zaslechla v ordinaci. A znáte Harry Špičáka, ten se hned tak ničeho nelekne, ale říkal, že na vlastní sklovinu viděl, jak vytáhli pana Moudráka. Říkal, že pohled do jámy po něm byl takový šok, až sám sebe zabolel.
- Klid příteli, jiný kraj, jiný mrav. Co se děje vzadu, se nás netýká. My nikdy z řady nevybočili. To pan Moudrák si rostl jak chtěl. Jo, vyčnívat z řady se nevyplácí!
- Rád bych vám věřil, ale mám své pochybnosti. Proč by nás pán dneska dvakrát čistil? To přece dělává, jen když jde k zubaři...
- Vy vždycky vidíte věci horší než jsou. Třeba se chystá na schůzku!
- Rád bych vám věřil, ale stejně jsem zaslechl, že prý nás postupně nahradí implantáti!
- Fuj! Ty hnusní necitelní mladíci! Víte, pane kolego, mezi námi, nemůžu je ani cítit. Ti věčně mladí, světaznalí, nikdy se nekazící. Nerozumíte jim, nedomluvíte se s nimi, nezažili to tady s námi od mlíčňáků. To ne, náš pán špatným vkusem netrpí. To by nám neudělal!
- Teď jsme zdrávi, ale pán se bojí našeho stárnutí, že později by s námi byly problémy. Paradentóza, protézy...
- Pán má přece vysokou školu, pane kolego, i kdyby ho taková myšlenka napadla, jistě zváží přednosti a nevýhody. Ne, ne, pane kolego, vždycky je výhodnější mít své vlastní zuby! A nás snad s pánem potíže nečekají? Taky nebude věčně mladý...
- I tak, pane kolego, pro všechny případy se s vámi rozloučím. Slyšíte ten hukot, to je autobus, zdá se, že jedeme k zubaři. Bylo mi potěšením sdílet s vámi dáseň!

Ličková Romana - Jak šel na mě zubák s kladivem
Se zuby jsem měla problémy již od raného dětství. Chrup byl totiž dominantou mého obličeje - předkus dva centimetry, mezera mezi zuby téhož rozměru. Jedinou útěchou pro mé rodiče bylo, že podle prastaré lidové moudrosti z hnusného dítěte vyroste zaručeně štramák či štramanda. Přesto se matka rozhodla vyjít kráse své dcery aktivně vstříc a šli jsme k zubaři. Tam zjistili, že chrup nejenže blbě vypadá, ale celý je úplně špatný, prolezlý kazem skrz naskrz, křivý a prostě celkově nevyhovující. Navíc některé mléčné zuby tam překážely těm dospěláckým, takže tam vůbec neměly co dělat. Dentista se je rozhodl odstranit. Nejdříve do mé malinké pětileté pusinky zapíchnul gigantickou injekci a já jsem pochopila, co je to obrna. Po naprostém znecitlivění dutiny ústní se zubák chopil obrovského kladiva a jakéhosi klínu, kterým hodlal vytlouct malinkou stoličku z mé pusy. Dodnes mám v živé paměti ty hrůzné pocity, kdy vám chlap buší vši silou do hlavy, celé tělo se třese, ale vy v podstatě nic necítíte, jelikož obrňovací injekce působí. Toto je samozřejmě pouze jeden z celé dlouhé řady mých zážitků s dentisty, o mém sedmiletém soužití s rovnátky zase někdy příště.

Matějková Sára
Zubař byl moje noční můra. Už v kojeneckém věku, kdy se prý - jak mi bylo o 20 let později sděleno- rozhodovalo o mých mléčných, druhých i třetích zubech, jsem nejspíš tušila, jaké peklo mě na zubařském křesle čeká (usuzuji tak z toho, že jsem tento útlý věk prořvala). Moje první zubařka byla charismatická starší dáma, která do mě své obrovské oči i vrtačku zavrtala pokaždé, když ji má třída v rámci preventivní školní prohlídky navštívila. Vydržela jsem to 3 roky. Pak jsem jednoho krásného dopoledne, ve chvíli, kdy si vlídná paní zubařka na mě opět brousila vrtačku, vyskočila z okna ordinace. Byl to vskutku hrdinský čin, neboť ordinace byla ve druhém patře. Nicméně jsem si den před tím polikliniku zevrubně prohlédla a zjistila, že pod okénkem o patro níž zasahuje stříška přilehlých ordinací (moc hezky architektonicky vyřešeno). Takže jsem vyskočila a už mě tam nikdo nikdy neviděl. (Bohužel se vždy našel někdo, kdo milou zubařku nahradil.) Nicměně v úvodu jsem napsala, že zubař BYL noční můrou. Ano, všichni jste správně pochopili, že jsem objevila zubaře, který pracuje bezbolestně, je vtipný, ohleduplný, erudovaný i v oboru psychologie, zkrátka zázrak. (omlouvám se všem těm, kteří už věřili, že se dočkají senzačního odhalení mé celkové zubní protézy). Chodím tam hrozně ráda, bohužel má čas jen 2x ročně. Ne neléčím se na psychiatrii, Romanko (a ostatní pochybovači), takový zubař skutečně existuje (jeho jméno ovšem z pochopitelných důvodů na těchto stránkách nezvěřejňuji!) a pokud opravdu blouzním, ovládá můj zubař dokonce i hypnózu a já jsem mu za to vděčná!

Mikšík Petr - Návštěva u dochtura

Jednúc večer, spíše v noci počla huba bolet.
Vyskakuju od bolesti, hubu sobě křivím,
hltám prášky po desítkách, začnu tiše skučet,
Škraně nafukuji, balonu se čím dál více podobaj,
Heřmaň spolu s duší máteř do chřtánu si liji,
že to mnoho nepomáhá brzy pociťuji.
Nezbývá než rána dočkat, skočit za lekařem,
ten mi dozajista, počne v hubě šťarat.
přepočita všecky zuby, nahoře aj dole,
popřečita se sestřičko moju anamnezu.
Ta se zase v kutě budě tiško škňuřit
bo zas přišel jeden furťák dát si zuby spravit.

Přišlo ránko , je zlé, huba bolí tajak nikdy,
štreka těžká na mne čeká, není žádná zábava.
Pomaličku, pomaličku svoje kroky vedu,
v ordinaci poloprázdné na židli si sedám.
čekám zkormouceně, pomalu zas hekám,
Dveře letí, sestř v nich a už v křeslo sedám.
Započíná komedia pro mne aj pro cizí,
doktor sobě popřečitá a na chvíli mizí.
Jeho Sqauw se po místnosti pomálu jen loudá,
za chvíli se přesvědčíme, šije se tu bouda.
Doktor stojí, tiše brumlá, pomaličku kráčí,
už se blíží doba krutá, velmi blízké vteřiny.

Chňapnul kleště, přišel křepce,
spustil sobě samomluv,
že prý musí toho zuba
velmi rychle vytrhnout.
Už se stalo,sestř se směje
on pan doktor zapoměl si ručky vzat,
dal si něco na zahřátí,
venku zima, prý tam praští
a tak moje huba dočkala se klidu též,
třenák z huby rychle vypad´
já mám nyní nový klid, huba splaskne.
můžu k baru vyrazit, toto praskne.

Nerodil Josef
K zubaři jdu až tehdy, když organismus svůj boj s nemocným zubem prohraje, to znamená, až když bolest je téměř nesnesitelná (a to vydržím hodně). Vzhledem k totální absenci jakýchkoliv preventivních kontrol (ani vlastně nevím, ke kterému zubaři patřím) můj chrup podle toho vypadá. Naposledy jsem byl u zubaře asi před 5 lety a diagnóza zněla: 6 zubů ihned ven, dalších 6 možná ještě zachráníme. Tehdá mi paní dentistka v ústní dutině vytvořila jakýsi můstek, na který navěšela umělé zuby, zbytek se pokusila zablombovat. Jelikož od té doby vlivem intenzivního působení zubního kartáčku blomby postupně vypadávají, mám opět několik zubů značně proděravělých. Jelikož už asi odumřely, nebolí mě a tudíž nemám důvod nikam chodit. Snad někdy příště.

Sikora Jindřich
Kdysi dávno jsem se někde dočetl, že kam svítí slunce, nemusí chodit lékař. Od té doby chodím s neustále vypoulenýma očima a hubou dokořán. Z toho logicky vyplývá, že očaře ani zubaře nemusím navštěvovat. Jen je mi trošku divné, že jsem si dodnes nenašel normální ženskou ? :-)

Sikora Karel
Šťouraje se mi v ústním otvoru zubař volá sestru.
Zubař: "Sestři! Pojďte se podívat. Co myslíte, co je tohle za zub?
Sestra: "Já nevím. Myslíte, že to není čtyřka?"
Zubař: "Já si ani nejsem jist, jestli je to lidský zub."

Viochna Marián
…. první plomba
Z lahve s cumlem jsem bumbal svou pravidelnou ranní dávku kakaa ještě ve třetí třídě. Zlozvyku jsem se nemohl skutečně dlouho zbavit a bylo to mé sladké tajemství. Hrozně jsem se bál, že mě starší sestry prozradí ve škole mým spolužákům. Nevím jestli to bylo zrovna tímto pravidelným příjmem vápníku či genetickou dispozicí, ale první plombu jsem dostal až ve 20 letech jako „dáreček" k maturitě. Byla to má poslední hromadná školní kontrola. Nutno dodat, osudová. Když čarodějnice v bílém plášti vyřkla slovo kaz, ve tváři jsem zbělal. Takovou ránu jsem nečekal. Školní lásku a budoucí manželku Silvii jsem na chodbě podrobil výslechu: „Jak moc to bolí? Jak neuslintat zubařce ruce? Jak se při rozevření čelistí vyhnout křeči? Jak to přežít v psychické pohodě?" Taky paní zubařky jsem se opakovaně tázal jestli si je skutečně jistá nevyhnutelností prováděného zákroku: „Nespletla jste se? Můj dětský zubař v Bystřici mě vždycky chválil. Nezdá se mi, že bych měl horší zuby než loni. Co kdybych přišel za rok? Možná už tam žáden kaz nenajdete." Po tolika letech klidu jsem zkrátka věřil, že mám věčný chrup. Spletl jsem se. Čarodějnice byla neoblomná. „Mladý pane, je to Vaše zdraví. Klidně jděte." Sestřičce jsem byl pro smích. Zastyděl jsem se a taky nechtěl zubařku nasrat. Zůstal jsem. Od té slavné chvíle uplynulo několik let a já vypozoroval jednu věc. Ve chvíli kdy jsem vyměnil popíjení kakaa za bumbání piva, změnila se má ústní dutina v amalgánový ráj.
…. na 1. stupni ZŠ
Několik let před tím, na prvním stupni základní školy, to bylo při pravidelných prohlídkách skvělé. Verdikt MUDr. Siwého zněl vždy stejně: „Šikovný chlapeček co si čistí zuby. Můžeš jít a pozdravuj maminku". Jelikož jsem byl v abecedě vždycky až na konci, musel jsem povinně čekat až obslouží všechny malé klienty přede mnou. Čekal jsem i dvě hodiny. Někdy se děly skutečně zajímavé věci. Každý půlrok byla totiž vždycky jedna jistota. Přede mnou byla Katka S****ová a to znamenalo, že bude tóčo. Ano, spolužačka neměla zubaře ráda. Opravdu moc ho neměla ráda. Nesnášela sadistu s ječícím strojkem. Bála se ho. Malá blonďatá holka. Pištěla, řvala. Soudružka třídní nás poslala na chodbu a šla sestřičce pomoci přidržet démona. Řev šel slyšet i do dezinfekcí zasmrádlé chodby. Uplynula jen chvilka. Řev ustal. Soudružka vyšla s plačící Katkou ven. Pan Siwy ten den už neordinoval. Krvácely mu prsty. Dostal pořádný kusanec. Katka to dokázala. Malá upírka už s námi na další hromadné prevence nemusela. Začala chodit sólově v doprovodu maminky. Samozřejmě k jinému zubaři, do nedalekého Třince.

Vlk Robert
Jak bylo u zubaře? Jak? Podrobnosti si nepamatuji, jelikož jsem byl naposledy u zubaře zhruba před deseti lety. To mě ještě vychovávali. Ale já byl vždycky statečný. To se všeobecně vědělo. Zubař byl tam, co je dnes hospoda U Prafotra Moravy. Vzpomínám si, že celá třída sedávala v čekárně a poslouchala to odporné kvílení. Bylo to utrpení. Strašné utrpení, pravdivá muka pekelná. Snad zasloužená. Hříšníci s nečistými činy a myšlenkami tam stejně jednou skončí. Pacienti s nečistými zuby tam také jednou skončí. Tak.

Willerthová Saša
Moje životní motto je: nejlepší zubní pasta je ta, která je aspoň 2 x denně na kartáčku. Životní motto Viliprda je, že večer se zuby zásadně nesmí čistit, aby se moc nesešoupala zubní sklovina a tím se zaručují zoubky jako perličky - v každém je dírka. A tak zatímco my s dítětem večer stojíme v koupelně a jako akvabely synchronizujeme pohyby kartáčku v ústní dutině a prskáme vesele na zrcadlo rozšlehanou zubní pastu, Viiliprd tiše dojídá Studentskou pečeť, Tatranky, buchty s mákem a celé to ještě v puse zaudí cigárkem. S pocitem, že pro své zdraví udělal maximum, v koupelně předstírá, že modrý kartáček rozhodně nepatří jemu a na mé výzvy k ústní hygieně demonstrativně odchází do ložnice a ve skříni hledá chlapa, kterému by měl zmíněný kartáček patřit. Když ve skříni najde akorát zapomenuté dárky k Vánocům, pro změnu předstírá Alzerhaimra a dělá, že netrefí zpátky do koupelny. Ještěže máme společnou zubařku! Já - Hujer, dvakrát ročně zahřívajíc zubařské křeslo, ho vždy zákeřně objednám na pravidelné ÁÁÁÁÁ. Sám by to určitě neudělal. Zvuk vrtačky on prostě nemá rád. Právě proto už máme v bytě rok položenou poličku na podlaze....

Žárská Milena
Zubaře miluju. Jednak proto, že je to žena a nehrozí sex. To znamená, že v případě odmítnuti kruté a bezcitné vrtání A jednak proto, že mě ještě nikdy nebolel zub a zubařka je rovněž mou dlouholetou přítelkyni a tak návštěva na obávaném křesle se zvrhává v drbárnu u kafíčka. Negativum je v tom, že na mě zkouší novinky a vyvrtává mi i dobré plomby, aby je nahradila novým materiálem. Pacoši v čekárně netuší proč je tak dlouho nevolá, protože chodím zadem a tak máme pro sebe dobrou půlhodinku. Jen mi trošku vadí, že mele neustále pantem a vyžaduje odpověď. To ale v případě, že mám v hubě odsávačku znamená, že jsem za dementa, který odpovídá rozvitou větou :"YYYY Y YYYYYYYYYYYYYY Y." Nevadí. Fakt je ten, že mi z huby nesmrdí.