Výsledky 21. turnaje Pod Věží.

---

9.8.2006 - 346. turnaj (Kterak maličký Tsu na levnou pracovní sílu si hraje)
s laskavým svolením autora převzato z Blogu maličkého Tsu.

Maličký Tsu o prázdninách nezahálí a v rámci přípravy na případnou studijní stáž v Číně se snaží vcítit do role dělnické třídy. Kdyby ovšem záleželo čistě na maličkém Tsu, zahálel by určitě celé prázdniny... a ještě by nadával, že prázdniny jsou na pytel, že by je nejraději zrušil a že se už nemůže dočkat školy ^^ A tak tedy maličký Tsu skáče po lešení, posiluje se železnými trubkami a tvrdě vydělává. A ještě si natrénuje ranní vstávání do školy (v zimním semestru pozaspával skoro všechny listopadové a prosincové hodiny japonštiny... které nějaký chytrák nasadil hned jako první hodinu z rána - v pondělí tak maličký Tsu dokázal zaspat i na půl dvanáctou ^^)

Jak už tedy bylo řečeno, největší náplní pracovní doby je pro maličkého Tsu skákání po lešení, respektive jeho stavba a následná demontáž (pokud je tedy třeba... pokud ne, pracuje jako skladový manipulant u puntičkářské skladnice, která celou šichtu ustaraně obíhá sklad a přemýšlí, jak by se co dalo přeskládat - "tady vemte ty ytongy a hoďte je na kupu vedle, ty pytle tu nemůžou být, šoupněte je za roh, to palivové dřevo, no to snad není možné, tam, kde má být, nějaký inteligent složil hromadu ytongů, přeskládat zpátky" a tak podobně :) Začátek byl pro maličkého Tsu poněkud nepříjemný, po menších konfliktech s majstry (kterým ráno maličký Tsu řekne, že musí ve dvě končit a ve dvě přijede ve vytuněném passatu majster, že je teda super, že může maličký Tsu dělat celý den, že má pro něj práci až do osmi večer) si ale na práci poměrně zvykl (na vstávání si ale nezvykne snad nikdy :P)

Ovšem o své práci se maličký Tsu rozepisovat nechce, ono pořád bourat a stavět lešení se časem omrzí. Tím nejzajímavějším na brigádě maličkého Tsu jsou jednoznačně ostatní pracovníci. Sedřený a zadlužený workoholik ("Do kolika můžete, kluci? Já bych dělal klidně aj do půlnoci"), lidový kazatel (který během práce na lešení vytáhne nějaký verš z bible a s dalšími jej na střídačku doplňují dalšími verši), nebo perfektní řidič (jehož jedinou "vadou" snad je, že si v Avii vždycky pustí na plné kule písničky dětského sboru s texty typu "Stalo se to, stalo se to, tenkrát v Betlémě, narodil se Boží syn, povila ho matka Mária, Jozef mu dal jméno Ježíš..."). Poslední dva případy už něco silně naznačují, když se však maličký Tsu dozvěděl, že pracuje se samými adventisty, proběhlo mu hlavou jen, kam že se to sakra dostal :) Nicméně, tomu nejzajímavějšímu dělníkovi by chtěl maličký Tsu věnovat tento příspěvek, neboť s něčím takovým se maličký Tsu ještě nikdy nesetkal a nejspíš ani dlouho nesetká. Z různých povídání během přestávky i během šichty se maličký Tsu pokusí rekonstruovat jeho životopis:

Nejdřív něco z popisu - téměř nevinný kukuč, když promluví, řekli byste, že ani mouše by neublížil. Postavou ne příliš vysoký, jako spíš mohutný - bicepsy větší než stehno, v nadhozu zvedá 180 kilo, studenti anatomie by jej jistě využili jako názorný příklad při probírání svalstva. Na papírku s výpisem z trestního rejstříku má přišpendleny ještě 2 hustě popsané áčtverky.

Když byl ještě malý, rád se s ostatními porval.

Na vojně u paragánů začala jeho "kariéra" - první zápis z trestního rejstříku zní: "V Novém Jičíně pobodal příslušníka VB". Prostě vytáhl dýku z kapsy, jedním pohybem ruky ji zabodl pod levé rameno a zase vytáhl. Pak se s příslušníkem VB rozloučil, otočil se a šel. Na důvod se maličký Tsu neptal.

Někdy po vojně se dostal do francouzské cizinecké legie.

Říká, že byl 16krát soudně trestán... když se rozpovídá, vypadnou z něj historky, jak například zmasakroval šest Vietnamců, kteří v baru obtěžovali mladou slečnu. Oněch šest Hočiminů na něj začalo předvádět nějaké ty svoje triky, co se naučili ve Vietkongu, když však prvního přetáhl židlí přes hlavu, dali se na zběsilý útěk - byli tak vystrašení, že místo, aby se dívali na cestu, koukali se stále za sebe, zda ještě za nimi běží - a naráželi tak do různých sloupů a dalších překážek před sebou. Onen "dělník" měl co dělat, aby se na místě nesvalil smíchy.

Jindy zase málem usekl hlavu jedné problémové ženě. Už ji držel za vlasy, v napřáhnuté ruce pořádného messera, švih... a o zem zacinkala zlomená čepel jindy kvalitních nožů. Na krku zůstal jen povrchový šrám. Tehdy mu něco začalo vrtat hlavou. Policie (jíž byla ovšem věrohodnost oné ženy poměrně známá) tehdy vyhodila udání o znění "Chtěl mi nožem useknout hlavu, ale čepel se o můj krk zlomila" rovnou do koše.

V dobách největší slávy měl v Třinci zakázán vstup do většiny barů. Kde vstup zakázán neměl, po jeho příchodu se záhadně vylidnilo. Někdy v té době se zapletl s albánskou mafií. Jako správný mafián si tak v barech mohl dovolit vypít, kolik jen chtěl. Začínal na litru tvrdého denně, na vrcholu svého alkoholického kopce pak do sebe lil tři litry denně. Když jej cosi začalo bolet, zašel si na vyšetření a doktor nevěřil vlastním očím a uším. Na odpověď, kolik toho denně vypije, vykulil oči. "Dávám vám maximálně rok života... sestři, to jste ještě neviděla, pojďte se podívat, šestkrát...šestkrát (!) zvětšená játra." Před operací vyhnal lékaře z pokoje, aby se mohl pomodlit - Bohu totiž věřil víc ^^. Zašel tedy do nemocniční kaple, kde se slzami v očích prosil o svůj život, když tu mu na rameno kdosi zaklepal. Otočil se a spatřil zcela neznámou ženu. "Ty budeš žít." řekla mu a on se nechápavě zeptal, kdo je, odkud jej zná. Odpověděla jen, že ji poslal Duch svatý a zase odešla. Tehdy měl jistotu, že se uzdraví. Den po operaci vzal kapačky do ruky a vracel se do formy běháním po nemocničním parku. Doktoři z něj byli na mrtvici.

Život mafiána ale není žádný med - a tak není divu, že sem tam si musel trochu zaběhat před policejními pronásledovateli. Jednou takhle například utíkal po střechách garáží, když tu náhle zakopnul o okapovou rouru a ze tří metrů padal střemhlav dolů. Náraz hlavou do měkkoučké hlíny pod ním mu však jako zázrakem téměř nic neudělal a tak se mu podařilo prchnout. Druhý den se přišel podívat na "místo činu", neboť mu něco stále vrtalo hlavou. V hlíně byl vidět malý důlek po jeho čelním dopadu. Všude kolem místa dopadu rozházené drobné kamení, jen v onom místě dopadu malé čisté místečko, akurát pro jednu hlavu.

Jindy ovšem došlo na tvrdší kalibr. Při jednom pronásledování po něm jeden z policistů vystřelil. Kulka mu prosvištěla těsně kolem hlavy. To jej však nerozhodilo a téměř reflexivně z kapsy vytáhl a mrštil po policistovi z otočky speciální vojenský vrhací nůž francouzské legie. Nůž je perfektně vyvážen, a tak, jakkoli je hozen, vždycky letí špičkou napřed - a tehdy vletěl celý policistovi přímo do srdce. Jen rukojeť vyčnívala. Tehdy začal jeho monumentální životní obrat. Zavřeli jej do Valdic (kde se mj. poznal s Kajínkem) a právník mu neustále říkal, že je to špatné, vražda policajta je za patnáct na tvrdo. Tehdy se začal pořádně modlit - za jeho uzdravení. A modlitba jakoby byla vyslyšena - po třech operacích se policista jako zázrakem uzdravil. Po letech byl u něj s oním kazatelem ze stavební firmy na návštěvě a neubránil se pláči.

Ve Valdicích si však svoje odseděl... a bylo mu jasné, že za zapíchnutí policajta jej ostraha nenechá odejít v jednom kuse. Pomodlil se tedy znovu - a opět byly jeho modlitby vyslyšeny a pod ochranná křídla jej vzala ve Valdicích sedící mafie, tentokráte ruská ^^ Ve vězení, aby se nenudil, neustále posiloval - a to tak usilovně, že když zvedal čtyři mohutné rusy najednou, chodila se na něj dívat snad celá ostraha (možná tehdy někdy Kajínek utekl ^^). A také četl Bibli. Ve Valdicích totiž, když se chtěl pokusit o sebevraždu, uslyšel Hlas a ten jej přivedl ke studiu Bible. Dnes ji zná nazpaměť.

Po návratu na svobodu o svém životním příběhu spolu s již zmíněným kazatelem přednášejí po celé republice o tomto výjimečném přerodu ze smrti do života. A jelikož je jeho víra pevná a neotřesitelná, navíc podložená přímými důkazy, před týdnem mu dokonce byla svěřena misijní činnost po věznicích celé republiky.

Když tedy maličký Tsu pracuje s takovými lidmi, není se ani čemu divit, že hudba, která se mu line do uší ze sluchátek jeho mp3 přehrávače, je ve skutečnosti křesťanský rock, o čemž ovšem maličký Tsu vůbec neměl ponětí. ^^

Poř.	Jméno	Body	TurČAS	Buch.	Skóre	Rozdíl	Binga
1	Sikora Mi	5	5120.7	15.0	2029-1583	446	8:3
2	Willerthová	4	4104.5	13.5	1796-1572	224	2:2
3	Horák	3.5	3422.5	15.0	1704-1803	-99	3:4
4	Nohavicová M	3	4186.3	13.0	1856-1596	260	3:4
5	Sikora K	3	3840.9	18.0	1704-1794	-90	1:3
6	Nerodil	3	3770.3	14.0	1755-1696	59	4:3
7	Vlk	3	3570.6	11.0	1895-1795	100	5:3
8	Ďuriš	3	3518.4	9.5	1900-1760	140	4:4
9	Basta	2.5	3210.5	12.0	1762-1827	-65	5:6
10	Rusá L	2	4161.0	13.5	1955-1773	182	7:4
11	Štefánková	2	3356.5	12.0	1786-1801	-15	5:6
12	Kapler	2	3329.1	9.0	1806-1678	128	6:1
13	Sikora J	2	2871.6	11.5	1657-1773	-116	3:3
14	Vetešník	1	2474.9	12.0	1314-1488	-174	4:3
15	Ochman	1	2280.6	12.0	1525-1874	-349	0:5
16	Ličková	1	1705.2	5.5	776-693	83	1:1
17	Valentová Š	1	1644.7	9.5	1368-1769	-401	0:4
18	Žárská	0	2380.8	13.0	1427-1740	-313	0:2

Kompletní výsledky

Nejdražší slova

1. Štefánková - neohraný - 158
2. Sikora J - vořechy - 100
3. Vlk - točenýma - 94
3. Basta - dožívati - 94
5. Vetešník - možných - 92

Nejlepší útok

1. Sikora Mi 2029 (průměr 406)
2. Rusá L 1955 (průměr 391)
3. Ďuriš 1900 (průměr 380)