Výsledky 27. turnaje pod Věží.
14.2.2007 - 383. turnaj (Robert Vlk)
Popis jednoho zápasu
Moc mě baví hrát scrabble. Moc mě baví učit hrát druhé tuto hru. Vůbec mě nebaví, hrát ji jen tak. Není to pro mě žádná oddychová záležitost, naopak, často je to pěkná fuška a říkám si, že by mi bylo na světě lépe, kdybych tuto hru nepoznal. Ale to jsou jen momentální nálady. Každou hru beru smrtelně vážně, přičemž ze všeho nejvíc nesnáším porážky. Vím, že musí přijít, tak to už chodí, ale prostě je nemám rád. Vítězství jsou totiž sladká jako med a ten, kdo tvrdí, že je mu to fuk, je buď lhář, nebo špatný hráč.
Do Pavučiny se většina lidí chodí pobavit, jak to alespoň ta většina tvrdí. Já se do Pavučiny nechodím pobavit, chodím tam hrát. Či lépe řečeno, bavím se, jen když vyhrávám. Když prohrávám, připadají mi všichni Pavouci totálně nudní a bavení mě nebaví.
Ostatně každý rád hraje scrabble. Ten, komu se dlouhodobě nedaří, obvykle debatuje s jinými o smysluplnosti většiny povolených slov. Takový hráč strašně rád používá slovo štěstí či náhoda. Ten, komu se více než dlouhodobě nedaří, obvykle tvrdí, že hraje jen pro zábavu a ne kvůli nějakému žebříčku. Ten, komu se dlouhodobě daří, nějak nemá potřebu debatovat. Takový hráč velice rád používá slovo umění.
Každý má rád úspěchy. Každý má rád především své vlastní úspěchy. Každý rád o svých vlastních úspěších hovoří. Každý se pokorně tváří a tvrdí, že o tom vlastně hovořit ani nechce. A každý (na to bych málem zapomněl) přeje mnoho úspěchů také jiným hráčům.
A tak jsem se rozhodl, po tomto malém úvodu, rozepsat se o geniální partii, jež jsem ve středu odehrál se svou milou Romanou. Nechť však tento komentář zároveň slouží jako vzdání holdu mé milé, protože to, co si musela během hry vytrpět, a to, co následně předvedla, je věc tak mistrovská, že neznám scrabblistu (snad kromě Mistra Xu a Karla Sikory), jenž by takového výkonu, proti takovému hráči jako jsem já, byl vůbec kdy schopen.
Takže ke hře.
Na zápas s Romanou jsem byl natěšen. Byl jsem natěšen na souboj dvou špičkových hráčů, kde výsledek je více než nejistý. Naše společná utkání mají zvláštní příchuť, jsou to něco jako derby, jejichž základní vlastností je naprostá nemilosrdnost vůči soupeři. Zatímco před cizími jsme např. za špatné počty ochotni velkoryse odpustit nějaký ten křížek, zvlášť vedeme-li více než o sto bodů, v derby se zásadně neodpouští nikdy nic.
Hra začala dobře. Když mi zhruba po třetím tahu přišlo čisté BĚLENÉHO, byl jsem rád. Opravdu, věřte mi, byl jsem rád. Vybělil jsem si to dočista - to se mi ale povedlo! Že, takový fór, chápete přece, bělit a přitom čisté, no prostě krása. Poté jsem si říkal, že by bylo vhodné dostat též nějakého toho žolíka. Vedle mě hrál Martin, popíjel pivo a měl ze mne velkou radost. Ťukli jsme si s Martinem, protože jsme kamarádi.
Ihned nato, jsem si zkušeně nabil zásobník těmito písmeny: P O Í M Š E Ý. A na plánu volné N. Nečekal jsem a ještě více než zkušeně jsem od pasu vystřílel všech sedm nábojů, že se i Divoký Bill musel sedmkrát obrátit v hrobě. V Pavučině to doutnalo a všichni začali máchat rukama před obličejem a zahánět nepříjemný kouř.
Byl jsem na koni. Pádil jsem šílenou rychlostí po zelené prérii. Na cestě jsem přibral ubohého žolíčka, jehož tam osud zanechal.. Na další zastávce se mi pak odvděčil a společně se mnou skolil slovem NEOPAŘÍŠ zákeřného indiána, který tam velmi nebezpečně číhal.
Oj! Čistý hattrick! Byl jsem se sebou navýsost spokojen. Tři binga jako od pravého gringa. Hehe, to je dobrý rým. Pravda v Pavučině už tři binga za sebou padla, ale já si užíval roztomilou radost. A navíc jsem si vzpomněl na své oblíbené pětice (dvakrát se mi to podařilo, schytali je Honza a Milena - to připomínám jen proto, kdyby to náhodou někdo nevěděl, tak aby nebyl zahanben ). A řekl jsem si, že do třetice na pětice!
A jen jsem vyřknul toto kouzelné zaklínadlo, přišlo bingo, co bingo, krásná dáma to byla. Čtyřka. Čistá, panenská, prostě jsem si řekl, no, NESTRKNI…nestrkni to tam.
V tu chvíli se cosi změnilo. Nevím co to bylo. Polil mě pot. Podíval jsem se kolem sebe. Všichni byli tak milí! Já věděl, že je nesmím o to vzrušení připravit. Čtyřka! A rovnou za sebou!
Strkl jsem ji, no spíše něžně položil na hrací plán. Tak něžně, jak to jen šlo. Nevydržel jsem a blaženstvím jsem vydal slastný vzdech a zaúpěl na ostatní. "Podívejte, na ni! Počtvrté za sebou! Podívejte!!!! Podívejte, lidi!!!!!"
Karel cosi nesourodého zabručel, Michal vzdychl, Martin uznal mé borcovství pozvednutým pivem, druhý Martin nadšeně odběhl od partie, aby se na ten zázrak podíval, zatímco Aleš se tvářil, že ho to nezajímá a vůbec dělal, že se pekelně soustředí. Jako by hrál právě rozhodující finále mistrovství, či co.
Romana se s ledovým klidem, ale se žhnoucíma očima plnýma žárlivosti zvedla a zamířila ke slovníku. Pak přišla a s ledovým klidem tu mou krásnou čtyřku nemilosrdně smetla z hracího plánu.
.........
Krve by se mě nedořezal. Co na tom, že jsem vedl více než o dvě stě bodů. Taková nespravedlnost! Vetešník měl štěstí, že nebyl poblíž. Navíc jsem si to nestrkni špatně spočítal a dostal první křížek. A čtyři binga se nekonaly.
Místo toho se konalo pět bing za sebou. Totiž hned poté, co mi sklidila mé krásné nestrkni, položila Romana žolíkové ZARAFÁNO. Jako vlk neuznávající kdejaké psí rafnutí jsem šel okamžitě protestovat. Druhý křížek.
Kontroval jsem tahem za třicet bodů. Leč opět jsem si z jakéhosi zvláštního důvodu připočetl bod navíc. Třetí křížek. Nu co, vedu o dvě stě. Svět se nezboří, když na chvíli spočnu.
Romana však jela na vlně jako nefalšovaný námořník. Ihned přidala další bingo, tedy v pořadí páté. NAHORUJE. Tož, říkám si, to už je moc, mám křížky, ale nesmysly neuznávám.
Čtvrtý křížek. A dosti času na svačinku ve dvojí pauze.
Dvojí pauzu jsem využil k nenucenému pozorování ostatních hráčů, chvíli jsem si pískal známé melodie, chvíli pobrukoval neznámé melodie. A vůbec. Prostě jsem si to, jak se říká, pořádně užil. Během těch dvou pauz za sebou si Romana nejprve nadělila pětatřicet bodů a aby se neřeklo, poté ještě přidala navrch jednu pětačtyřicítku.
Vedl jsem o deset.
Třásl jsem se zimou. Cosi jsem položil, ale po dalším tahu mé milé soupeřky (UŠATIC), pro změnu za 45 bodů, jsem už nevedl. Ani protestovat jsem se neodvážil.
Bylo to jako bych se předávkoval. Všichni kolem vypadali jako imbecilové, popadl mě vztek. Nejprve jsem si nenávistně prohlížel Karla sedícího v rohu, poté jsem se zašklebil na našeho předsedu, pak mě zase napadlo, že by nebylo špatné hodit sklenicí piva po našem barmanovi a nakonec jsem to vše vyřešil bušením hlavou o stůl. Můj zubožený stav zřejmě pohnul s ženskými city, a tak nakonec Romana neuzavřela vyhranou partii a já mohl položit své poslední písmena...a vyhrát o pár bodů.
Poznámka mistra XU:
Toť krásný příklad nedodržení scrablové morálky. Místo aby Robert držel jazyk za zuby a zbytečně neroztruboval své úspěchy, udělal přesný opak. Po čtvrtém bingu-nebingu to samozřejmě nevydržel a chtěl příliš brzo projevit svou dobrotivou sdělnost. Málem ho to stálo partii. Prostě zapomněl na základní pravidlo všech mistrů, které zní - mlč!
To Romana dokázala mlčet i v době, kdy by se čekala nějaká ta nadávka na písmena v zásobníku. Díky tomu, že však zachovala vpravdě stoický klid, ukázala jí scrabblová spravedlnost svou vlídnější tvář. Dvěmi slovy, na které se prostě musí jít protestovat, vykřížkovala Roberta, který pomaten nenadálým obratem, kdy si snad dokonce myslel, že to jsou binga jeho a ne její, zapomněl základní početní úkony. Hru nakonec sice vyhrál, s přispěním všech bohů. protože by jinak už navždy byla porušena jeho už tak dost narušená psychika. A kdo ví, jak by to vypadalo v domácnosti. Nechť to však jiným hráčům poslouží jako učebnicový příklad vlastnosti, která je ve scrabblu nejdůležitější....velkého klidu a věčného mlčení.
| Poř. | Jméno | Body | TurČAS | Buch. | Skóre | Rozdíl | Binga |
| 1 | Kapler | 5 | 4978.1 | 11.0 | 2076-1527 | 549 | 10:2 |
| 2 | Sikora K | 4 | 5235.4 | 12.5 | 2157-1617 | 540 | 7:3 |
| 3 | Willerthová | 3 | 3885.1 | 13.0 | 1772-1633 | 139 | 2:2 |
| 4 | Grygarová | 3 | 3818.6 | 14.0 | 1785-1708 | 77 | 3:5 |
| 5 | Horák | 3 | 3813.0 | 15.0 | 1757-1723 | 34 | 3:5 |
| 6 | Vlk | 3 | 3400.0 | 14.5 | 1727-1816 | -89 | 5:4 |
| 7 | Ďuriš | 2 | 3092.7 | 11.5 | 1504-1481 | 23 | 3:3 |
| 8 | Bednarzová | 2 | 2718.4 | 14.0 | 1575-1844 | -269 | 0:4 |
| 9 | Mikšík | 2 | 2464.8 | 8.5 | 1578-1683 | -105 | 4:0 |
| 10 | Valentová Š | 1 | 2347.0 | 13.0 | 1401-1695 | -294 | 0:3 |
| 11 | Valentová T | 1 | 2287.9 | 9.0 | 1561-1754 | -193 | 2:1 |
| 12 | Vícha | 1 | 651.5 | 1.0 | 352-277 | 75 | 0:0 |
| 13 | Macečková | 0 | 2066.9 | 13.5 | 1498-1985 | -487 | 0:7 |
Kompletní výsledky
Nejdražší slova
1. Horák - neumlčen - 116
2. Grygarová - vlnitým - 92
3. Kapler - neštkáni - 89
4. Grygarová - zacukat - 83
5. Sikora K - zvyknout - 83
Nejlepší útok
1. Sikora K 2157 (průměr 431)
2. Kapler 2076 (průměr 415)
3. Grygarová 1785 (průměr 357)