5.3.2008 - 456. turnaj

Neviditelný Bráďa aneb proč se schovávám... (Bradek Habaďura)

Pamatuju se na onu posvátnou větu, kterou vyřkl jeden jakýsi muzikant. Tedy: Mí Pavouci mi rozumějí! Tím chci říct, že já osobně se řadím mezi Pavouky a jsem hrdý na to, že jsem součástí nejlepšího klubu ve střední Evropě a přilehlém okolí - tedy Pavučiny. V posledních týdnech a měsících má sláva trochu opadla. Je to tím, že má docházka na hurá skrebl nebyla z nejpoctivějších, proto je řada na mě, abych se vám trochu připomněl.

V první řadě bych se chtěl omluvit divákům v první řadě. V první řadě seděl i Karel, a tak nezbývá než: ,,Promiň, Karle". Totiž Karel udělal zásadní chybu. Větou ,,Bradku* ten komentář nespěchá", mi tak trochu nahrál na smeč. Já, vyhlášený pohodář, o kterém spousta lidí říká, že je strašný flegmatik, jsem tuto větu přeložil po svém:-). Víte, jen bych chtěl říct, že je mi úplně jedno, že o mě říkají, že jsem flegmatik. S mírným zpožděním, ale přesto, tedy píšu.

Ve druhé řadě bych chtěl vysvětlit jisté nepřesnosti a domněnky, které se objevily. Možná si, Mí Pavoučci:-), vzpomenete na mou kulturní vložku o rozhovorech fotbalistů a skreblistů. Totiž s tímto rozhovorem vznikly určité nepokoje, či dokonce agrese. Jistý Uko Ješita, jenž pracuje jako editor v deníku Sport (podle popisu někteří poznali Jirku Kamína:-)), totiž označil tuto glosu za ,,článek, který znehodnocuje jejich práci" či za ,,žalovatelný příspěvek"

Uznávám, byl trochu tvrdší, ale...svou ironizací si uvědomuju, že jsem tak trochu buřič. Vzpomeňme si na některé slavné buřiče naši historie. Kupříkladu Emil Frýda či Vladimír Vašek. Podle těchto jmen je zná hrstka lidí,spíš je známe jako (malý kvíz aneb jak umně zakrýt nevědomost:-)). Jelikož je buřičství tenký led, rozhodl jsem se i já skrýt za pseudonym.

Proto vystupuju pod uměleckým jménem Bradek Habaďura.

Jak už tedy víte, účel tohoto jména není takový, abych machroval, ale abych byl tak nějak neprůstřelný a neviditelný. Vždyť podobným způsobem buří např. jistý Hans Christian Willerth a spousta z nás si marně láme kuželku tím, kdo to kua může být...:-) Už delší dobu kolem sebe slyším: ,,Kdo to je, ten tajemný Bradek?". Nemůžu prozradit, žaloba za můj poslední příspěvek by na sebe nenechala zřejmě dlouho čekat... To je úděl náš, Buřičů. Lidí, kteří jdou svou cestou a chtějí poukazovat na pravdu:-) - žít v anonymitě..

Jelikož ukazujeme opravdovou pravdu, chtěl bych, aby světlo světa spatřila i další skutečnost, jež byla ve svých časech paušalizována kapitalistickými vykořisťovateli:-).

Totiž pravda o Gumídcích.

Málokdo dnes ví, že název, jak ho známe, tedy ,,Gumídci", není úplně přesný. Na začátku drsné cenzury zněl název přeložený z originálu "RUMÍDCI" (A Little Rummen). Jak už párkrát trefně poznamenal můj starý známý z EFBÍAJ Fox Máldr :,, Pravda je někde tam venku"...

Tuto pohádku vymyslel a sepsal jeden mladý Rumídek, který je náhodou můj strýc:-)

Rumídci

Milé děti, jsem Rumídek Láďa a budu vám vyprávět pohádku na dobrou noc.

Před dávnými a dávnými časy žili na světě malí, veselí človíčkové, jejichž hlavní potravou byl rum. Byli to Rumídci. Bez rumu nemohli žít a proto si ho vyráběli sami. Nebylo to ale jednoduché. Museli totiž nasbírat rumzinky pro jeho výrobu. A protože to byly malinké kuličky a muselo se jich nasbírat tolik, aby z nich byl rum pro všechny Rumídky (kterých byl plný les), vymyslel rumídkovský král Decák III čtyřhodinovou pracovní dobu. Rumídci-dělníci museli tvrdě pracovat a hádejte děti, co za to dostali? Nedostali za to vůbec nic. Zato Rumídci-destilátoři si žili krásně. Dělníci jim nasbírané rumzinky předali a oni je pak vypálili speciálním přístrojem, zvaným Destilátor, který vymysleli již staří prarumídci a stočili do připravených demižonů. Samozřejmě, že si sem tam ulili i něco pro sebe. A to jim dělníci zazlívali.

Jednou se dokonce stalo, že se vzbouřili. Vyholili si ty svoje malinké hlavičky do hola a začali si říkat Rumheads. Dosáhly však jen toho, že byla vzpoura potlačena a král Decák III zvýšil pracovní dobu na pětihodinovou. Po šichtě se vraceli všichni domů. Většina Rumídků žila v podzemním sídle - Rumdolí, které však bylo od plantáží daleko a proto používali podzemní dráhu - rumrádu. V podzemí vedla rumráda hlavně proto, aby nikdo nevypátral, kde vlastně Rumdolí je. Bylo to důležité hlavně kvůli úhlavním nepřátelům Rumídků - Pivounům, kterým velel kníže Notor. Pivouni byly vysoké hloupé zvířata s obrovským pupkem, který jim narostl z jejich potravy - Piva.

Zatímco Rumídci byli po požití rumu veselí, zpívali a tančili, Pivouni byli po konzumaci piva agresivní. Motali se po lese, ničili všechno, co jim přišlo pod tlapy a sprostě nadávali ostatním zvířatům. Chtěli Rumídkům ukrást jejich největší poklad - Rumvědnou knihu. Běda každému Rumídkovi, který byl chycený. Mučili ho, aby řekl, kde je rumdolí, ale Rumídci byli stateční a nic neřekli. Proto se žádný od Pivounů nevrátil. Rumídci už byli zoufalí, protože ztratili další 3 kamarády, když pomohla náhoda. Jednoho dne v lese zabloudil člověk z města za lesem. Byl to syn tamního výčepního z hospody ,,U Norka". To ale Rumídci nevěděli. Když viděli, jak tam chudák bloudí, rozhodli se, že mu pomůžou. Chlapec, jmenoval se Jaroš, nevěřil svým očím. Myslel, že už z toho chlastu blouzní. Viděl ale dobře.

Byli to Rumídci, o kterých mu opilý otec u piva vyprávěl. Kdyby prý získal ten jejich recept na rum, vydělal by velké peníze. V Jarošovi uzrál plán. Aby se k nim vetřel, slíbil jim pomoc proti knížeti Notorovi a jeho Pivounům. Začal k nim docházet pravidelně. Když byl Jaroš střízlivý, byl velmi chytrý. Omezil proto spotřebu piva a Rumídci nic nepoznali. Musel se omezovat už asi 3 měsíce a pak mu konečně ukázali i Rumvědnou knihu. Milí Jaroš pak už na nic nečekal. Knihu s klidem vzal, Rumídkům se vysmál do očí a odešel to k otci do hospody zapít. Od té doby nastaly pro Rumídky zlé časy. Lidé začali do lesa chodit pro rumzinky, až je všechny vysbírali. Rumídci měli sice pár demižonů zašitých, ale brzy je vypili to byl jejich konec.

Mezi prvními zemřel král Decák III, jehož závislost na rumu byla ještě větší než u řádových Rumídků. V do té doby ještě celkem sjednocené říši nastal bez panovníka nepopsatelný chaos. Rumídci začali vymírat, až zbylo jen několik zdatných, kteří se z rumu přeorientovali na pivo. Z lesa se přestěhovali do města, to aby měli blíž do hospody a skamarádili se s Pivouny, s kterými pak chodil chlastat.

V dnešní době se můžeme s posledními rumídky potkat třeba v parcích, jak tam na lavičkách spí (pokud zrovna nezvrací). Úplně se ale změnili. Už to nejsou ti malí, veselí človíčkové. Stali se z nich v podstatě noví Pivouni. Možná jsou ještě horší. To je tedy konec pohádky o Rumídcích.

Jistě se vám děti líbila, ale teď už musíte jít spinkat. Nechte si zdát něco krásného. Třeba o pivu.

Bez svolení autora opsal Bradek Habaďura.

Poř.	Jméno	Body	TurČAS	Buch.	Skóre	Rozdíl	Binga
1	Sikora K	5	5003.2	14.0	1985-1591	394	6:1
2	Sikora J	4	4123.4	15.5	1830-1770	60	2:4
3	Matějková S	3	3840.7	13.0	1863-1795	68	5:3
4	Nerodil	3	3596.6	8.5	1930-1755	175	8:5
5	Macečková	3	2828.3	9.0	1548-1525	23	2:0
6	Mikšík	3	2759.1	10.5	1655-1757	-102	4:2
7	Horák	2	4332.0	13.0	1968-1738	230	4:7
8	Willerthová	2	3647.7	8.0	1800-1524	276	2:3
9	Viochna	2	2659.4	12.5	1542-1748	-206	1:3
10	Sobala	1	4067.4	16.5	1833-1820	13	5:7
11	Skálová	1	2843.6	15.0	1516-1768	-252	2:3
12	Kajzarová	1	2731.9	15.0	1500-1775	-275	2:3
13	Matějková T	0	2140.3	14.0	1370-1774	-404	0:2

Kompletní výsledky

Nejdražší slova

1. Sikora J - zalomené - 149
2. Sikora J - zapojily - 131
3. Sikora K - sezouvá - 90
4. Nerodil - ovlhnete - 90
5. Kajzarová - čichneš - 88

Nejlepší útok

1. Sikora K 1985 (průměr 397)
2. Horák 1968 (průměr 394)
3. Nerodil 1930 (průměr 386)